Byl pátek, krátce po poledni, a do příjezdu prvních účastníků zbývala ještě spousta času. V klidu jsme postavili stany a domluvili jak budeme vybírat vstupné. To byla hlavní činnost, kterou jsem měl jako jedinou na povel. No, naštěstí se kolem stolku s pokladnou vytvořil pěkný hlouček kamarádů a taky hezká sbírka chlastu, který si přivezli sebou. A tak se sedělo a diskutovalo, já s oblibou urážel značku yamaha, protože u stolu se mnou seděli piloti pouze téhle značky a sraz se přece jmenuje „setkání hond do r. v. 89", a tak sem ukazoval, kdo je tam pánem. Možná by se hodilo dodat, že se jedná skutečně pouze o setkání motorkářů, které krom možnosti občerstvit se a promluvit si se spřátelenými lidmi, nenabízí vůbec nic. Spát se šlo vcelku rozumně, ne dlouho po půlnoci. A až na enduro vystoupení ožralého pilota gilery, mimochodem mého kamaráda, se nic nepřístojného neudálo a sraz probíhal ve své poklidné atmosféře.

Sobota se od pátku nijak nelišila, jen na odpoledne byla v plánu vyjížďka. Ta mě pravda trošku zklamala. V plánu byla návštěva rozhledny a kostnice pod místním kostelem a věřím, že hrstka účastníků byla spokojena. Zbytek dne se kempem trousili motorkáři, kteří se přijeli kouknout na pestrou paletu dnes už klasických japonských strojů. Večer vzplál oheň a pohodovou atmosféru zpestřilo krátké ničení motorů, asi si někdo říkal, že nesmí chybět na žádném sraze. A kolem třetí se kemp uložil ke spánku.