První jízda směřovala za naším již mrtvým, ale stále přítomným kamarádem HRKAČEM. Prostě jsem se mu jel ukázat a také se pochlubit se s novou kráskou a pokecat.

Od té doby jsem stihl najezdit, v rámci svých možností, 1500 km a už jsem si říkal jak bude ta sezona fajn. Už jsme si stihli rozplánovat spoustu výletů na léto.

V pátek 13.4. jsem přezul na nové gumy a už se těšil, jak se bude parádně klopit.
Přišel víkend a já nasadil kola s novýma gumama a zahřál je cestou jen tak kolem komína. Pro seznámení se s novými pocity, Vefra  šla do zatáček sama (to jsem od javky a staré VFR750 neznal), ale něco se mi nezdálo, byly to takové neznáme vibrace. A tak jsem hledal závadu. Odmastil jsem kotouče, desky a přezkoušel krček .... a nepřišel jsem na nic. Tak jsem si říkal, že nechám znova převážit přední kolo, jestli to není špatně vyvážené a změřit kotouče.

Přišlo pondělí a já v práci skončil dříve. No a jelikož jsme  s mým šéfem (Pepou), který potřeboval přezout přední kolo na svém SV650, potřebovali oba do servisu, rovnou jsme si to tam namířili. On na přezutí a já na převážení kola .V servise jsme byli hotovi zhruba po hodince a přemýšleli co dál dělat. Nakonec jsme se dohodli, že zajedem  k Pepovi na kafe a uvidíme. Kafe vypito a my uvažovali jestli jít dál jezdit nebo ne. Jízda vyhrála, domluvili jsme se, že sjedeme do Opavy a podle benzínu uvidíme. No a nakonec jsme byli v Opavě hodně brzy, takže jsme koupili benzín a vyrazili s Pepou za jeho bratrancem,  kousek za Rymářov . Jízda ubíhala svižným tempem, nádhera, skoro nikde žádné auto.Přijeli jsme k bratranci, dali kafe a pak se vydali na zpáteční cestu do Ostravy.

Cesta na pohodu, jen tak čut čut a já si vychutnával zatáčky. No a pak to přišlo. Projeli jsme Opavu, pak Hrabyň  a blížili jsme se do Velké Polomi. Přejíždím přes horizont a co nevidím, proti mně  dvě auta, z toho samozřejme jedno v mem pruhu. Hlavou mi proběhlo je to v p..i, ruka mi automaticky zamáčkla přední brzdu a Vefra se mi zvedla na přední kolo. Deset, patnáct, dvacet metrů ..... najednou rána a tma, potom přišel náraz o zem a já se probral a cítil jak se odrážím od cesty a vidím střídavě zem,nebe,zem. Rána do přilby, roztahuji ruce a zbytek kloužu po zadku, vidím jak se kolem mě mihla Vefra, těsně za zády.

Zvedám se s cesty a belhám se ke krajnici, křičím kde je ten debhyl co řídil to auto. Najednou jsem zjistil, že mi spadla levá ruka nějak moc dolů. Aha, něco není v pořádku, sedám si na zem a pomalu začínám přemýšlet co dál. Vidím tu spoušt, která je všude kolem. .... Motka v poli. .....  Žiju. 

Už vidím jak lidé volají policajty a sanitku. Beru telefon a volám klukům, ať seženou vozík a přijedou odvézt to co zůstalo z motky (tímto bych jim chtěl ještě jednou poděkovat, CHLAPI DIK).

Pak to bylo ráz na ráz. Přijela sanitka a pomohli mi sundat kombinézu, kterou kdybych neměl, a taky hromadu štěstí, nebo kdyby mě nepřenesli kluci přes to auto ............. (dík HRKI, FRANTO)

Po tom letu a kutálení po cestě, po změření neskutečných 180 metrů, to odnesla jen klíční kost a loket .

A tak jsem se 16.4. den po svých 29 narozeninách podruhé narodil. (O nemocnici ani nepíšu stálo to za hovno).

Za čtyři dny to je měsíc a já opět nemám motku. Ale pojišťovna to snad zaplatí a tak si koupím další :DDDD

Jen mě mrzí , že ten idiot, co mě srazil, nemá ani zájem se ozvat jak mi je .... no prostě hovado.Nevím co k tomu více napsat. Mějte se všichni a užívejte sezóny, já si ještě nějakou dobu počkám. Přeji hodně kilometrů bez nehod.